Někdo píše básničky,
někdo krátké fejetony.
Ukaž, co umíš!

Slovo

Píšeš básničky, povídky, úvahy či naprosto jiné nedefinovatelné texty? Zajímá Tě tvůrčí psaní a chtěl by sis vyzkoušet, zda v Tobě nedřímá múza? Toužíš po přímém kontaktu s literáty a spisovateli nebo s lidmi, které taky literatura zajímá? Sekce SLOVO je tady přímo pro Tebe! Pošli nám své texty a BIO a my je sem pověsíme, uspořádáme Ti autorské čtení nebo texty vystavíme v našem Galerijním autobuse. Zaregistruj se a osobně Tě pozveme na všechny literární akce, workshopy, dáme ti vědět o soutěžích...

Petr Kajzar

Píšu jen výjimečně, mnohem raději čtu. Velmi málo mluvím, zato rád poslouchám. Zajímají mě pocity v prchavých okamžicích všedního dne, pocity na hranici osudů a pocity v tichých chvílích jindy hřmotného života. Možná jsem je neprožil, jen jsem je odpozoroval. Možná jsem je necítil, jen jsem je odposlechl. Třeba v autobuse nebo na náměstí. Naše město je totiž plné úžasných lidí s nevšedními příběhy.

Ve volném čase se moc rád věnuji své skvělé milované rodině, zběsile aktivnímu pejskovi a zahradě. Pracuji jako lékař a programátor.

Podzimní sněženky / Vítej
Vítej vítej
pokřikuje pracovní kolektiv
ve svářečských kuklách
na nově příchozího kolegu
Ale on si přesto připadá
jako bolševník v Evropě
jak sněženka na podzim

 

Zuzana Voznicová

Píšu, protože mám ráda poezii a ona má (myslím) ráda mě. Protože ji slyším a vidím ve všem kolem, a protože mi to pomáhá být. Kdy jsem s tím začala, nevím, ale už na základní škole náš pan češtinář říkal, že ze mě možná něco bude.

Co mám ráda dál? V první řade mé nejbližší, pak také samozřejmě přírodu, kolo, knihy, ruční práce všeho druhu – hlavně vyšívání, divadlo, hudbu, tanec a smích…

Mé verše můžete najít v několika almanaších – Současná poezie (2005), Pavučina slov (2008), Písmáci dětem (2012), Almanach Básnílků (2014) a dvojautorské sbírce, která vyšla na Slovensku Dva tóny (2007). Dávněji jsem publikovala i v časopise Host a s přestávkami dodnes na různých literárních serverech.

jedna letní   kartářka   lásko   nesu Ti   pomíjivá   poslední snídaně   prázdninová

 

Lukáš Uherek (*1977)

Poezii píšu od svých osmnácti let, píšu zážitky ze svých pocitů, tak jsem takto nazval i vystavený soubor básní. Jsou to básně, které vznikají z nedostatku, bolesti, temnoty. Jsou to básně z lásky, jež popisují detaily života, které vidí jen básníkova duše. Jsou to básně, které naznačují, že něco je špatně. Samy se vynořují z básníkovy mysli. Přes punkové, milostné a sociální období jsem se propsal sám k sobě. Rád si hraji se slovy a jejich významy.

V několika ročnících literární soutěže Městské knihovny Frýdek-Místek jsem získal ocenění za poezii. Mými velkými inspirátory jsou Morgenstern, Jandl, Bonnefoy, Čerepkov a mnoho dalších. Mimo upřednostňované manuální práce se věnuji i alternativní psychologii a hudbě (kapely Nehaš co tě nepál, Trochumoc).