Obraz

Radek Menšík

Jmenuji se Radek, je mi 18 let a jsem studentem grafiky na střední škole. Nejraději fotím přírodu, panoráma a makro fotografie. Dá se říct, že s focením teprve začínám, protože fotím teprve rok, ale chtěl bych se tomu věnovat dále. Rád cestuji a sbírám nové zkušenosti.

Michal Návrat

Jmenuji se Michal Návrat a mám 24 let. Nejraději fotím přírodu, architekturu a natáčím videa. Jsem samouk a nadšenec. První fotky jsem začal fotit na střední škole malým kompaktem koupeným z brigády.

Když jsem začal pracovat, mohl jsem si dovolit koupit první zrcadlovku a kvalitnější vybavení. O pár let později mě začalo bavit natáčet svatební videa, z čehož se časem stala i moje práce. Mám rád cestování, a proto jsem se rozhodl udělat si výlet do fotogenického New Yorku.

Jan Funiok

Jmenuji se Honza, je mi 28 let. Ke kreslení jsem se dostal už na základní škole, ale naplno se tomu věnuji kolem 3-4 let. Ke kreslení používám tužky, pastelky, pastely a poslední dobou zkouším kresbu akrylovým barvami. Kreslení je pro mne hlavně koníčkem a odreagováním.

Kateřina Chrobáková

Tvoření k mému životu prostě patří a to nejen to výtvarné. Je to pro mě cesta, díky které se mohu rozvíjet a růst. Cesta ke mě samotné. V posledních letech mě nejvíce okouzlilo PLSTĚNÍ a TVOŘENÍ Z FILCU. Jde o práci s přírodním materiálem zvaným ovčí rouno. Vyrábím z něj nejrůznější šperky, dekorace, hračky pro děti, ale i různé vlněné bytosti. Ráda taky učím druhé, jak s vlnou a filcem pracovat a proměnit je v originální výrobky. Vítejte tedy v mém plstěném království plném víl, skřítků a andělů…:)

Kairi (20 let)

Kreslím už od malého dítěte, avšak vážněji jsem se kresbou začala zabývat až v pozdějším věku. Začínala jsem komiksovou kresbou, nyní se učím digitální kresbu a kresbu portrétů. Kresba je můj koníček a nejlepší způsob jak se odreagovat.

Adriana Harabišová

Znám mnoho lidí, kteří si nějakým způsobem libují v umění. Ať už jde o hudbu, malbu či poezii. Neustále mám však pocit, že se od nich něčím odlišuji. Nedokážu totiž říci, zda mám kresbu ráda, nebo naopak ne. Pokaždé, když vezmu do ruky tužku, nesčetněkrát si opakuji, že je to můj poslední výtvor. Konec je ale vždy stejný. Spousta pokrčených papírů, tužky po celé místnosti a výtvor, se kterým i přes nadšené výrazy těch, jež mé „dílo“ spatří poprvé, nejsem spokojená. A co potom? Za pár dní zase sedím u stolu a hledám inspiraci pro svůj nový začátek. Kresba není můj koníček, ale závislost. Je to pokušení, kterému nikdy neodolám. 

Většinou tvořím podle fotografií s tím, že se tomu vždy snažím dát něco ze sebe. Kromě kreslení hraji na kytaru a zpívám, studuji střední školu a doufám, že budu moci pokračovat někde „výše.“

Kateřina Kanioková (20 let)

S různými malůvkami jsem začala již v dětství a od té doby se tomu moc ráda věnuji. Rozhodla jsem se jít i na střední školu zaměřenou na umění - Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou ve Valašském Meziříčí. Tato škola mi dala spoustu zkušeností jak v malbě, tak i v kresbě. Největší podporou je mi má rodina. Ukázku tvorby jsem poskládala hlavně ze svých školních klauzurních prací. 

Petra A.Řehová - ORINGLE

„Ty máš zase parádní oringle,“ říkávala mi babi Eva. Nosívala jsem totiž ráda, a stále nosívám, roztodivné náušnice všech tvarů a barev. Jednoho dne jsem se rozhodla, že je začnu i vyrábět, protože náušnic přece není nikdy dost. A tak se ve virtuálním světě zrodila Oringle s velkým „O“. Téhle jedné Oringli, která se vlastně jmenuje Petra A. Řehová, přičemž ono A. je nepatrné torzo dívčího příjmení Antonovová, ale jednou došlo, že barvy a pastelky a papír, to je to, co ji odjakživa láká a vábí nejvíce. Schovala tudíž všechny drátky a korálky do šuplíku, že třeba zase jednou, a vrátila se k obrazům, přáním a cedulkám pro různé příležitosti. Ale Oringli s velkým „O“, tu už si nechala.

www.oringle.cz

Livia Seberová

cyklus: Sucho 2015 - Žermanická přehrada
/ bio připravujeme /